Zdravím,

studenti psychologie jsou u nás v ročníku i starší, a tedy nikoliv výjimkou. Nultý ročník bych zvažovala pokud o oboru psychologie nevíte příliš mnoho, pokud jste schopná samostudia a nastudovat si doporučenou literaturu sama, je možná i tato varianta bez přípravného kurzu.

Nultý ročník jako takový např. na FF UK není, uchazeč opravdu nastupuje jen do prvního ročníku, to jakou měl předešlou přípravu je na něm. Mnoho uchazečů volí tu variantu, že navštěvuje nějaký z přípravných kurzů, v nabídce jsou celoroční, které zahrnují výuku jednou za týden či jednou za čtrnáct dní. Ale i méně rozsáhlé. Přesto jsou velmi poptávané, některé přímo pořádané příslušnou fakultou, např. FF MUNI.

Seznámí Vás tam s literaturou a základními teoriemi, mnohdy i ví, co Vás bude čekat (zhruba) u přijímacích pohovorů, či testů.

odkazy na přípravné kurzy:

https://www.amos-skola.cz/index.asp?menu=734&record=26791

https://www.tutor.cz/pripravne-kurzy/filosoficke-a-humanitni-fakulty-psychologie

apod.

Zdravím,

přesně jak píšete, bez podložení to není ono, tedy si raději zařiďte písemné potvrzení.

Dobrý den,

popravdě se nejednalo o lehký úkol, sama podobnou školu v ČR neznám. Víceméně se předmět psychologie vyskytuje na zdravotnických a pedagogických sš. Dám sem, co jsem našla já.

Odkazy:

https://www.kostka-skola.cz/study3.php

https://www.stredniskola-sucha.cz/obor.php?id=1

Dobrý den,

jak se to vezme, záleží na Vašich znalostech, které samozřejmě můžete získat i mimo rámec Vaší SŠ, VŠ apod. Opravdu na tom tolik nesejde. Jsou gymnazisté, kteří neuspějí, a jiní lidé mimo obor, kteří při přijímacím řízení uspějí díky zájmu a jiným aktivitám. Tedy si mou odpověď klidně přeložte tak, že na tom vcelku nezáleží.

Hezký den :-)

https://www.upol.cz/nc/skupiny/uchazeci/studijni-obory/fakulta/ff/
https://www.upol.cz/skupiny/uchazeci/studijni-obory/?user_vlkupobory_pi1[showUid]=556&cHash=27417181a7

Dobrý den,

moc se mi toho najít nepodařilo, bohužel :-(

https://www.icv.upol.cz/komb_studium/info_psy_bc.pdf
https://icv.upol.cz/docs/prij08-09.pdf   zde je pak rozepsáno, od jakého místa je uchazeč brán k ústní zkoušce. A v předešlém dotazu jsou také další dva odkazy.

 https://www.upol.cz/skupiny/uchazeci/studijni-obory/

Předpokládaný počet přijatých pro 2008/09: 45   (kombinované jednooborové)

Předpokládaný počet přijatých pro 09/10:    45   (kombinované jednooborové)

Dobrý den,

řekla bych, že ano. Záleží na obecné přípravě na VŠ. Což zahrnuje zájem o obor, praxi, nastudovat doporučenou literaturu a pořádnou dávku štěstí :-) Podle humanitních předmětů je to dost podobné např. gymnáziu, samozřejmě na veřejnosprávní budou asi více brát sociologii a psychologii, takže proč ne :-)

Hezký den.

Zdravím,

není to vůbec podmínkou. Nikdo Ti za to body nestrhne.

Pěkný den :-)

Dobrý den,

zřejmě ano, ale to Vám nemohu opravdu zaručit, můj názor nemusí být vůbec směrodatný, cituji studium je: "určeno těm, kteří se zajímají o otázky prevence, léčby či výzkumu rizikových forem chování, jako jsou užívání ilegálních drog, alkoholu, tabáku nebo gambling, jež mohou vést k vytvoření závislosti. Je vhodné pro ty, kteří chtějí v dané oblasti pracovat i pro ty, kteří v ní již pracují." Čekala bych tedy nějaké Vaše již načerpané znalosti a praxi alespoň, ale chápu, že ne každý má na toto čas.

Dále pak:

Požadavky pro přijetí
Studium je vhodné pro všechny, kdo se o práci s lidmi v obtížných životních situacích či v oblasti závislého chování zajímají nebo v ní už pracují. Musí mít středoškolské vzdělání nejlépe humanitního nebo všeobecného zaměření ukončené maturitní zkouškou. Výhodou je praxe, i krátkodobá např. v roli dobrovolníka v pomáhajících profesích nebo v jakémkoli typu drogové služby.

• nepovinná část přijímacího řízení

Tato část může uchazečům pomoci získat další body za činnosti, jimiž prokazují svoji motivaci a připravenost ke studiu! Tohle bych pak brala jako nevýhodné ve Vašem případě.

Ale to jsou jen mé domněnky, zřejmě dost ovlivněné přijímacími zkouškami na psychologii, kde motivace a praxe jsou velmi důležité.

Hezký den přeji, Jana

zdroj: portal.cz

Klinická psychologie je jednou z nejstarších a nejrozvinutějších oblastí aplikované psychologie. Právě s ní si lidé nejčastěji psychologii jako takovou spojují, představují si poradenství, terapii, pomoc při překonávání následků duševních otřesů nebo katastrof atd. Tyto představy velmi přesně vystihují náplň práce klinického psychologa.

Rozsah působení klinické psychologie

Kliničtí psychologové, jak už název jejich profese napovídá, se věnují řešení klinických problémů, tj. psychických potíží, které svou intenzitou lidem negativně zasahují do běžného života. Někteří kliničtí psychologové pracují v psychiatrických léčebnách, kde úzce spolupracují s psychiatry při léčbě pacientů trpících různými duševními poruchami či jinými vážnými potížemi. Někteří psychologové spolupracují s lékaři, a je stále častějším jevem, že psychologové mají svou praxi, stejně jako praktičtí lékaři, přičemž se zabývají problémy, které lidi přivádějí k lékaři, avšak jsou psychické povahy a snáze si s nimi poradí odborník vzdělaný v psychologii.

Jiní psychologové pracují ve specializovaných zařízeních. Patří sem různé instituce pro děti a rodiny, kde psychologové provádějí vyšetření, poskytují poradenství rodičům a v případě potřeby dětem poskytují terapii. Někteří psychologové pracují pro obce a města, podílejí se na řešení nejrůznějších problémů, od bezdomovců a chronických alkoholiků po důsledky nedostatečné institucionální péče o lidi v pokročilém stadiu schizofrenie.

Jejich dalším přínosem je krizová intervence. Úzce spolupracují s poradenskými psychology a dalšími odborníky a pomáhají lidem zvládat psychické potíže po neštěstích a jiných kritických situacích. V této souvislosti se často setkávají s posttraumatickou stresovou poruchou představující soubor psychických potíží, které postihují lidi po prožití obzvlášť traumatických situací.

Kliničtí psychologové mají ve všech zmíněných oblastech mnohé co nabídnout. Vzhledem k náročnému vzdělání (plně kvalifikovaný klinický psycholog se musí na svou profesi v USA připravovat minimálně osm let; v České republice musí absolvovat pětileté jednooborové studium psychologie na filozofické fakultě, poté prochází nejméně dalších pět let specializační přípravou a praxí ve zdravotnictví a musí složit zvláštní zkoušky) jsou schopni posuzovat a diagnostikovat psychické problémy, znají techniky jejich řešení – s jejich pomocí lidé chápou zátěžové situace jako snesitelnější a přijatelnější – a jsou schopni nabídnout různé možnosti léčby. Většina klinických psychologů sice postupem času přijme způsob práce, který jim nejvíce vyhovuje, avšak jejich praktické vzdělávání je eklektické, tj. zahrnuje nejrůznější přístupy a směry, s nimiž se posléze setkávají i v praxi. A právě znalost mnoha nejrůznějších přístupů činí z klinických psychologů tak schopné odborníky.

Posuzování psychických problémů

Začne-li klinický psycholog pracovat s novým klientem, neuchyluje se hned k určitému způsobu práce. Při posuzování daného problému se naopak opírá a o celou řadu přístupů. Pokud je jeho klientem jedinec trpící stále se vracející úzkostí, nejspíš se bude informovat o jeho dětství a vztazích v rodině, podobně jako by to dělal psychoanalytik. Dále by ho patrně měly zajímat, stejně jako behaviorálního psychologa, každodenní zvyklosti klienta a podněty, které záchvaty úzkosti vyvolávají. Bude se snažit dozvědět co nejvíc o tom, jak klient svůj problém vnímá, co si o něm myslí, jaké způsoby uvažování jsou pro něj typické, čímž se bude opírat o kognitivní přístup. Z různých přístupů si tedy vybírá relevantní techniky, aby s jejich pomocí a dále na základě nejrůznějších zdrojů informací mohl zjistit, co bude pro daného klienta nejlepší.

Lze říci, že jedním z nejdůležitějších nástrojů klinického psychologa je rozhovor. Kliničtí psychologové by měli umět vést rozhovor tak, aby byli schopni klientovi pečlivě naslouchat a zároveň zjistili potřebné údaje. Musí se tedy cvičit v technikách naslouchání a podněcování klienta k otevřenému rozhovoru, aniž by do jeho slov promítali vlastní názory. Na první pohled nejde o nic těžkého, ve skutečnosti je to však velmi náročný úkol. Musí ho zvládnout i poradenští psychologové. Na nácviku technik poradenských pracovníků a např. zdravotních sester se podílejí i kliničtí psychologové.

Kliničtí psychologové se dále učí pracovat s psychometrickými testy. Skládají se z pečlivě zvolených otázek a úkolů zaměřených na specifické psychologické oblasti. Některé psychometrické testy vypadají jako obyčejný dotazník, avšak ve své podstatě se od něj značně liší. Každá položka psychometrického testu prochází důkladným vývojem, je testována, retestována, standardizována na různé populace a pečlivě vyvažována vzhledem k ostatním testovým položkám, aby byl výsledek co nejkvalitnější.

Psychometrické testy se používají k nejrůznějším účelům. Některé jsou diagnostické, tj. při odborné administraci jsou jimi testovány specifické problémy. Existuje celá řada diagnostických testů pro zjišťování specifických druhů poškození mozku, např. následků mozkové mrtvice. Jiné testy neukazují na konkrétní problém, ale užívají se k posouzení dovedností nebo stupně závažnosti určitého problému. Další testy naopak mají za cíl poskytnout celkový obraz o jedinci. Sem patří testy osobnosti a obecné inteligence.

Kliničtí psychologové musí vědět, jak se nejrůznější druhy testů používají a několika velmi specifických diagnostických testů smějí používat jen lidé s příslušným vzděláním v klinické psychologii. Kdyby totiž nebyly administrovány správně, mohly by přinést zavádějící výsledky, příp. by mohlo dojít k mylné interpretaci.

Testování však představuje jen zlomek pracovní náplně klinického psychologa. Už jsme si řekli, že kliničtí psychologové musí znát pestrou škálu terapeutických přístupů. V této knize pochopitelně není dostatek prostoru k tomu, abychom se jimi detailně zabývali, přesto se na dalších stránkách budeme stručně věnovat nejdůležitějším z nich včetně teorií, na nichž jsou založeny.