Orel mouchy nelapá

 iHNed.cz

Průměrný záchvat snad až nekontrolovatelného vzteku trvá v průměru deset až dvacet minut. Takové návaly krve do hlavy se mohou zmocnit mužů stejně jako žen. S jistými rozdíly: zatímco muži zpravidla považují příval zloby a jejího fyzického vyjádření křikem nebo gesty za potvrzení své "mužnosti", většina žen se po odlivu emocí spíše trápí výčitkami na adresu své slabosti.
Ať tak či onak, vztek je nebezpečnou emocí. Odborníci americké armády z Madigan Army Medical Center si vzali na mušku 64 pacientů, kteří se jim dostali pod ruku poté, co se zranili, když chtěli "potrestat" nápojový automat, který jim nevydal požadovanou pochoutku, zato spolkl jejich peníze. Závěr?
Vůči nekontrolovatelným záchvatům vzteku není imunní nikdo. Nezuří jen cholerici, ale i takzvaní normální lidé, lidé s akademickými hodnostmi stejně jako lidé bez vzdělání. Muži, ženy, ba i děti. Rozhodující je vždy, co tomu předcházelo: zpravidla zřetězení stresujících faktorů, včetně zklamání v osobním i profesním životě, únava. Pak stačí už jen ona pověstná kapka, rozbuška, která uvolní energii a vyvolá iracionální jednání.

Zloba škodí
V některých kulturách, zejména asijských, je projev hněvu považován za slabost, která jedince diskvalifikuje. To ovšem neznamená, že jsou emocí zcela prosté. Význam pojmu amok znají jistě všichni. Právě snaha o absolutní kontrolu emocí, polykání urážek a podobně se může provalit. Najednou zjistíme, že proti sobě nemáme onoho klidného, vyrovnaného Asiata, který tolik dbá na harmonické vztahy, ale soptící a někdy také nebezpečný vulkán.
Nejde jen o to, že nekontrolované výbuchy vzteku škodí našemu postavení ve společnosti. Jde i o přímé škody na vlastním zdraví. Spolu s nastupující emocí se do krve začnou vyplavovat hormony jako adrenalin a noradrenalin, což vede ke zvyšování hladiny cukru a tuku v krvi. Kdo podléhá takovým návalům častěji, vystavuje se riziku srdečního kolapsu. Vztek tedy může i zabíjet.
I tak škodlivá emoce jako vztek se přitom dá kontrolovat. Ne tím, že to spolkneme, zatneme zuby a pěsti, ale cíleným řízením emocí. "Anger control" tomu říkají odborníci. Jak na to?

1. Dýchat. Jakmile se začne vařit krev, je dobré se několikrát zhluboka nadechnout a podřídit se přitom rytmu 4 - 6 - 8. Nádech (počítat do 4). Zadržet vzduch (počítat do šesti). Pomalý výdech (počítat do osmi). Proceduru opakovat alespoň pětkrát. Tato metoda pomůže odbourat nával vzteku i běžný stres.

2. Analyzovat. Pokud cítíte, že co nevidět vybuchnete, ukročte stranou. Vyhledejte klidné místo a poptejte se sebe sama, co vás vlastně štve. Každá zloba začíná ve vlastní hlavě. Pokud objevíte příčinu, dokážete lépe zvážit, zda to stojí za výbuch, nebo zda jde o něco, co se dá vyřídit racionálněji. Třeba otevřeným rozhovorem spíše než prásknutím dveří a řevem, což je vítaný spektákl pro nezúčastněné.

3. Mlčet. Když se začne do hlavy valit krev, je třeba zavřít ústa, zmlknout. Jednou vypuštěné slovo se nedá vrátit a může napáchat mnoho škod. Totéž ovšem platí i opačně: se zuřivcem se nedá rozumně mluvit, není přístupný racionálním argumentům. Je třeba ho nechat vyzuřit, a pokud je to člověk, o kterého stojíme, raději zapomenout. A nepřipomínat.

4. Přeslechnout. Jedním z projevů zralosti osobnosti je, že se nereaguje na každou pitomou poznámku nebo na každý projev "nespravedlnosti". Gruzínci znají rčení "Orel mouchy nelapá".

5. Zařadit. V návalu vzteku se obvykle hned myslí na pomstu. Nejenže pomyšlení na co nejúčinnější pomstu zablokuje mysl pro vše racionální, ale pomsta může být spouští řady dalších destruktivních událostí. "Pamatuj na důsledky!" radil už čínský filozof Konfucius. Není ani tak důležité, co se stalo, jako to, co se stane. Pozitivně ladění lidé se zaměří na svou budoucnost. Raději se podívejme na to, co nám může pomsta přinést, krom okamžitého uspokojení, které se může později projevit spíše negativně.

6. Mluvit. Ze své frustrace, vzteku je dobré se vymluvit, pokud máme spolehlivého partnera, který naší slabosti nezneužije. Nejenže si "vymluvíme duši", ale takový pohovor pomůže utřídit myšlenky.
Osoba, která není přímým účastníkem neblahé události, se na věc dokáže podívat daleko střízlivěji a může objevit i skryté aspekty a příčiny. Pozor! "Vrba" by měla pokud možno stát mimo pracovní kolektiv. Jinak hrozí, že získané informace použije proti tomu, kdo se svěřil.

7. Napít se. Žádný alkohol! Ten jen umocní negativní emoce. Sklenici něčeho tvrdšího raději až "den poté". Pro tento případ je dobré vypít sklenici vody. Ostatně i tento trik se dostal do lidové moudrosti: "Spláchnout vztek".

8. Fyzicky se namáhat. Pohyb, fyzická námaha, nejlépe spojená se sportem, pomáhá odplavit stresové hormony z krve. Navíc je může nahradit "hormonem štěstí". Pohyb nebo práce s nasazením svalů umožní vytvořit určitý odstup od klíčové záležitosti.
Vhodné jsou zejména vytrvalostní sporty - běh, plavání, jízda na kole nebo třeba postačí intenzivní chůze. Ostatně už po krátké chvíli si všimneme, jak tělo, které je nucené zabývat se samo sebou, zvládáním fyzické námahy umožňuje mozku, aby se věcí zabýval racionálně. Pod následnou sprchou třeba zjistíme, že ono vlastně ani o tolik nejde.

9. Zkusit progresivní svalovou relaxaci. Metoda zavedená Švédem Edmundem Jacobsonem. Jde o postupné a vědomé napínání jednotlivých svalových skupin a jejich následné a náhlé uvolnění. Tato metoda umožní během několika minut uvolnit celé tělo, které se ve stresu "napíná" a "tuhne".

10. Odpustit. Pokud nedokážeme odpouštět, budeme nakonec obklopeni jen skutečnými nebo domnělými nepřáteli. Minulost nezměníme, budoucnost můžeme utvářet. Pokud se naučíme v "nepříteli" vidět také jenom člověka s jeho přednostmi nebo chybami, získáme nejen odstup, ale i porozumění. Ostatně odpouštění se může změnit v orgie gest a aktů, které pomohou obnovit mír.

Nenechat sebou orat!
Kdo si nechá od samého začátku všechno líbit, nesmí být překvapený, když věci dojdou tak daleko, že se jednou zhroutí. Bohužel naše doba si ze všeho nejvíce cení soutěže, a tedy těch, kdo jsou schopni pro úspěch nasadit vše, včetně ostrých loktů a podrazů. Vstřícnost je považována za slabost. Na pracovišti je třeba vymezit hranice ochoty a vstřícnosti. Pozdější korektury nebývají zpravidla účinné.
Dobrý vedoucí pracovník musí být také dobrým psychologem a cíleně využívat vlastností podřízených - a nejen těch profesních, ale také těch lidských - pro dobro věci. A pokud je to jen trochu možné, zavádět rituály, které umožní vypouštění narůstajícího stresu.
K takovým rituálům patří nejen pravidelné pohovory, ale třeba také neformální schůzky. Obé za předpokladu, že podřízení nabudou jistoty, že to, co bylo řečeno mezi čtyřma očima, nebude použito proti nim.
K jisté, byť nekopírovatelné dokonalosti přivedli rituály třeba Japonci či Korejci. K jejich rituálům patří společné posezení v krčmě, kdy se sejdou vedoucí pracovníci a podřízení a společně popíjejí a mluví spolu.
Na otázku, proč raději nejdou domů, ke svým rodinám, proč utrácejí čas v hospodě, odpovědí: "Nejde o ztrátu času. V zaměstnání se podřizujeme přesně daným pravidlům a hierarchii. Ovšem tady po práci můžeme svým nadřízeným říci i to, co bychom si v kanceláři nedovolili."
Inu, jiný kraj, jiný mrav. Ovšem mechanismy, zdá se, působí všude téměř stejně.

Petr Němec

Když přijde vztek
- Průměrný záchvat vzteku trvá deset až dvacet minut.
- S nastupující emocí se do krve začnou vyplavovat hormony jako adrenalin a noradrenalin.
- Hladina cukru a tuku v krvi se zvyšuje.
- Častější záchvaty vzteku zvyšují riziko srdečního kolapsu.

Vůči nekontrolovatelným záchvatům vzteku není imunní nikdo.

zdroj: https://ekonom.ihned.cz/c1-25815100-orel-mouchy-nelapa