Psychologie: Bez vyšetření do lidí nevidíme

Psycholog nepozná stav člověka na první pohled, potřebuje s pacientem spolupracovat, aby poznal, co ho trápí. Přesto se mnoho lidí domnívá, že psychologové do nás vidí i bez vyšetření. Jak si psychologii představuje maturantka, jaký názor na ní má studentka a jak vypadá psychologie v praxi, si přečtěte v dalším díle seriálu o povoláních. 

Zdeňka Kubečková: Chci porozumět lidem

Studentka gymnázia v Příboře Zdeňka Kubečková má ráda práci s lidmi a pro svou budoucnost hledá nějaké zajímavé povolání, proto se rozhodla podat si přihlášky na psychologii. „Psychologie mě hodně zajímá, myslím, že v ní můžu něco dokázat,“ říká letošní maturantka. Kdy ji vlastně poprvé napadlo, jít něco takového studovat? „Moje sestra byla v Anglii jako aupair, v rodině měli mentálně postiženého chlapce, když jsem jej poznala, toužila jsem mu porozumět a umět si vysvětlit změny v jeho chování.“ Dalším motivem pro ni byl fakt, že by chtěla získat zkušenosti o tom, jak ostatní uvažují. Poznatky by  ráda uplatnila na své rodině, aby fungovala jak má a nevznikaly v ní roztržky a hádky. „Chci porozumět lidem," přiznává se Zdeňka. „Doufám, že získám zajímavé zkušenosti. Uvítala bych třeba praxi v dětských domovech a podobných zařízeních,“ shrnuje svá očekávání. Předpokládá, že ji tento obor poskytne dobré uplatnění v životě a nebude mít problém sehnat práci. Jednou by si ráda otevřela psychologickou poradnu. „Bohatě by mi stačilo pracovat třeba v nějaké firmě, kde bych z psychologického hlediska zkoumala nové uchazeče o práci,“ usmívá se Zdeňka. Zároveň dodává, že ví, že tato činnost nebude žádný zlatý důl. Počítá však s platem vyšších středních platových tříd. Maturovat bude z českého, anglického, ruského jazyka a ze základů společenských věd. „Vím, že se na psychologii potkám i s biologií, nedělala mi však nikdy problémy, tak si myslím, že to zvládnu.“ Tuší, že ji něco z učiva psychologie čeká i při zkouškách: „Bude to však jen to, co se na gymnáziích vyučuje v rámci základů společenských věd.“ Zdeňka se také chystá navštěvovat přípravné kurzy, zejména pak ty, které připravují na SCIO testy. „Hlásit se budu určitě do Brna na Masarykovu univerzitu, potom také na Ostravskou univerzitu v Ostravě, na obor Zdravotní sociální práce. Možná si podám přihlášku i na Palackého univerzitu v Olomouci,“ dodává Kubečková.

Veronika Zeinerová: Na psychologii se jen tak někdo nedostane

Studentka třetího ročníku psychologie se na Masarykovu univerzitu v Brně dostala až na odvolání. Patří tedy mezi děti štěstěny. Začátek vysokoškolských let u ní proběhl velmi rychle a překotně. Navíc nikoho neznala. Vzhledem k množství spolustudentů se není ani čemu divit. „Přes sto lidí v ročníku, dodnes je všechny ani podle vidění neznám. Pokud si člověk nenajde ze začátku nějakého kamaráda, se kterým se schází na přednáškách, se kterým si vzájemně pomáhají, radí si a domlouvají se na všem důležitém, je to těžké,“ přemítá dvaadvacetiletá Veronika. Psychologie ji vždycky bavila, a proto už na gymnáziu četla odbornou literaturu a zařídila si i roční praxi. Jaké vlastně je povolání psycholožky? „Povolání to je velmi různorodé. Už teď vidím u svých spolužáků ty rozdíly. Někdo chce dělat s dětmi, někdo by to nezvládl a radši bude dělat na psychiatrii. Někdo chce zase být terapeutem, jiný pracovat v manželské poradně.... Proto nedokážu říct, pro koho je nejvhodnější. Možná jsou tito lidé víc otevřenější, vnímavější, umějí naslouchat. Já osobně bych psychologii dělat chtěla, proto to studuji. Málo lidí, co se na tento obor dostane, ho nechce dělat, spíš nikdo.“ Veronika má v zásobě i radu pro všechny zájemce o studium: „Je důležité zjistit, co která škola po uchazečích vyžaduje. Ze kterých předmětů budete skládat zkoušky, kde můžete jít i do ústního kola, kde chtějí životopis, načtenou literaturu, praxi. A hodně štěstí... Na psychologii berou opravdu málo lidí, takže příprava je to nejdůležitější,“ uzavírá budoucí psycholožka Veronika.

Jaroslav Skalička:  Psycholog je jenom člověk
         
Jako většina oborů má i psychologie mnoho podmonžin (klinická, pracovní, forenzní, školní, poradenská ...). Každá z těchto podskupin má vlastní způsob práce. Osobně jsem pracoval několik roků v personální oblasti, kde jsem zejména využíval znalosti a zkušenosti s tvorbou pracovních skupin, motivace lidí, systémem hodnocení a také výběrem nových zaměstnanců. Poslední necelé čtyři roky působím v oblasti klinické psychologie, kde pracuji zejména diagnosticky a terapeuticky. Což znamená, že v diagnostice pouze zjistím a popíši aktuální stav (deficit, poruchu) a navrhnu řešení. V terapeutické práci pomáhám klientům v jejich osobním růstu i pomocí nápravy zjištěného deficitu. Častá představa, se kterou se setkávám, psycholog je člověk, který vidí klientovi "až do žaluku" a je "ohromně vyrovnaný a v pohodě". Ani jedno nemusí být pravda. Bez vyšetření o člověku mohu říct pouze to, jak vypadá nebo jak se chová, ale jeho vnitřní svět mohu poznat jen s jeho pomocí. Využívám k tomu psychologické metody např. rozhovor (vhodně volené otázky), testy (např. inteligence), dotazníky, projektivní metody a na tomto základě mohu popsat klientův stav. Pro laika to opravdu může vypadat jako "pohled dovnitř". Je to někdy velmi namáhavé na pozornost a všímání si detailů v chování i řeči a zejména výslednou syntézu zjištěných údajů. Také je obvyklý mýtus, že psychologa "nic nerozhází", je to ten nejpohodovější člověk. Vychází to z toho, že dobrý psycholog nezatěžuje klienta svými problémy, dokáže oddělit vlastní problémy od klientových. Rovněž to, že psycholog sám prožije nějaké "těžké" životní situace mu pomáhá porozumět klientovým problémům. Plyne to i z faktu, že v ordinaci slyšíte často velmi podivné a těžké životní příběhy. Proto vás už nepřekvapí, když po padesáté slyšíte o manželských problémech a můžete tak zůstat "neutrální" a pomoci se podívat partnerům na to, jak se do tohoto "neporozumění" dostali a jak by si mohli znovu rozumět. Na závěr si dovolím popsat zkušenost mojí manželky. Když v zaměstnání kolegyním sdělila, že pracuji jako psycholog, tak jí v první chvíli všechny záviděly. Předpokládaly, že jí ve všem respektuji, podporuji, rozumím atd. Rychle je vyvedla z omylu. Řekla, že jsem "jako všichni chlapi". Někdy jsem protivný, tvrdohlavý, nepořádný, vzteklý, netolerantní, otravný. Prostě mít doma psychologa není výhra v loterii.
 

zdroj: https://www.studentskemestecko.cz/view.php?nazevclanku=psychologie-bez-vysetreni-do-lidi-nevidime&cisloclanku=2008010027